Památka UNESCO – Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Česká republika má v současné době dvanáct památek UNESCO. Patří mezi ně historické centrum Prahy, historické centrum Českého Krumlova, historické centrum Telče, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, historické centrum Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a chrámem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, lednicko-valtický areál, zámek se zahradami v Kroměříži, vesnická památková rezervace v Holašovicích, zámek v Litomyšli, sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, vila Tugendhat a třebíčská židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa.

Stavba Santiniho-Aichela

Stavba poutního kostela svatého Jana Nepomuckého poblíž Žďárského kláštera se realizovala díky dlouholeté, úzké a velmi plodné spolupráci dvou významných lidí. Podnět vyšel od opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmluvy, jenž byl zaujat Janem Nepomuckým ještě před jeho blahoslavením a kanonizací. Příprava projektu se datuje do roku 1719 a považuje se za přímou reakci opata na nález zachované tkáně v hrobě Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále z dubna téhož roku.

Projekt stavby dostal na starost jeden z nejslavnějších architektů Jan Blažej Santini-Aichel. Ten pojal projekt naprosto individuálně, bez ohledu na dobové zvyklosti v oblasti tvarů církevních budov. Přijal jen soudobé hledisko na skladbu poutního areálu. Působivou podobu kostela dokázala ocenit až moderní doba. Stavba byla dokončena poměrně svižně, ovšem to nebylo pro Santiniho nic zvláštního.

Volba místa

Kostelu byl přikládán velký význam a předpokládal se zde poměrně velký provoz, takže bylo zapotřebí zvolit vhodné místo, kde se areál postaví. Zvolená oblast musel kromě prostorových nároků splnit i předpoklad, aby umocnila působení architektury nezvyklých tvarů. Návrší, kde měl kostel stát, bylo porostlé hustým lesem. Porost byl v souvislosti se stavbou kostela vymýcen a pahorek byl pojmenován Zelená hora, což byl odkaz na mateřský klášter žďárského řeholního domu a místo, kde se narodil Jan Nepomucký. Díky vykácení lesa se postavený objekt stal okamžitě dominantou celého okolí.

Ovšem lesní porost se na Zelené hoře začal později opět vyskytovat, protože dle archivních materiálů byla již v roce 1839 oblast opět částečně zalesněna. Majitel panství František Josef kníže Dietrichštejn požadoval celkové zalesnění ploch, což však jeho správce nedoporučoval vzhledem ke kvalitě stávajícího lesního porostu a nebezpečí pravidelného ničení stromů poutníky. Zalesnění zde přetrvalo až do začátku 21. století, kdy se v rámci revitalizace celého prostoru stromy znovu vykácely. V současné době tedy mají návštěvníci možnost pozorovat kostel tak, jak ho vídali poutníci v dobách jeho největší slávy.

Pětka určuje vše

Kostel byl vystavěn na půdorysu ve tvaru pěticípé hvězdy. To mělo vycházet z legendy, kde se říká, že se v místě utonutí Jana Nepomuckého objevila koruna z pěti hvězd. Právě tento symbol se následně objevuje opakovaně i v dalších prvcích stavby. Do areálu vede přístup z pěti cest, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Ostatně pět písmen má i latinské slovo TACUI – mlčel jsem, což je vyjádření legendy, podle níž svatý Jan Nepomucký zemřel kvůli nevyzrazení zpovědního tajemství královny Žofie.

Dominantu kopule kostela tvoří velký červený jazyk, což je také atribut zmíněného světce. Jazyk je obklopen kruhem plamenů, z něhož prosvítají paprsky. Jenže to je až výsledek změny v původním projektu, který nejprve obsahoval na tomto místě ústřední deseticípou hvězdu.

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého stojí u města Žďár nad Sázavou, které se rozkládá na obou stranách česko-moravské zemské hranice v kraji Vysočina. Město je vzdáleno zhruba třicet kilometrů severovýchodně od Jihlavy. Kostel patří k nejdůležitějším stavbám barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Na seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO byla stavba zařazena v roce 1994.