Ostrov duchů Hashima

Japonský ostrov, kterému kdysi patřila mnohá prvenství, už přes čtyřicet let nikdo neobývá. Zašlou slávu dokumentuje jen podivná scenérie, která láká historické nadšence, novináře a filmaře. Pokud patříte k milovníkům „bondovek“, vězte, že Skyfall se natáčel právě zde. Na opuštěném ostrově Hashima.

První osídlení tohoto nevelkého a nehostinného ostrova se datuje do roku 1887, kdy tu byl založen první uhelný důl. Černé uhlí bylo velmi důležitým artiklem a na Hashimě byla nalezena, stejně jako na okolních ostrovech, jeho velká ložiska. Do té doby ostrov lidi k usídlení příliš nelákal. Na jeho nevelké rozloze čítající pouhých 6,3 hektarů nebyla ani žádná půda, všude jen kámen.

Ostrov má celkem pravidelný tvar připomínající bitevní loď, z čehož pochází i jeho přezdívka Gunkandžima,v angličtině Battleship Island, a jeho rozměry nedosahují více než asi 480 × 160 metrů. Přesto se na tento neúrodný a ničím lákavý kus kamene nastěhovali 1887 první lidé a začali zde s vervou budovat alespoň základní prvky osídlení. Velmi záhy, tedy v roce 1890, koupil důl koncern Mitsubishi a začal zde s velkolepým projektem těžby uhlí z mořského dna. Znenadání na Hashimě vyrostly až devítipatrové budovy uspokojující potřeby narůstajícího počtu pracovníků. K výstavě byl použit beton kvůli odolnosti proti tajfunům a jednalo se o první větší betonové budovy v Japonsku.

Rozšiřování těžby uhlí a zázemí pro horníky s sebou samozřejmě přinášelo i nárůst počtu obyvatel. Již v roce 1916 jich tu žilo na tři tisíce. Počet obyvatel a těžba uhlí rostla na Hashimě i během obou světových válek, kdy mělo uhlí velkou prioritu, a nedostatek pracovních sil, které musely plnit své povinnosti v armádě, pokrývali horníci z Číny a Koreje. Ti byli ze svých domovů na japonské ostrovy, kde se těžilo uhlí, dovlečeni násilím a žili na nich v nepříliš dobrých podmínkách. Kvůli nedostatku místa na Hashimě se tísnili v malinkatých pokojích a při práci se museli spouštět až do dvousetmetrové hloubky. V úzkých podzemních chodbičkách měsíčně zemřelo průměrně 5 horníků.

Nejistá poválečná doba silně kontrastovala s jistotou bydlení, zaměstnání a základních životních potřeb na Hashimě, a tak se sem i v tomto období hrnuli zájemci o práci. Brzy zde vyrostla na tak malý prostor neuvěřitelná infrastruktura s nemocnicí, základní a střední školou, 25 obchody, bary a restauracemi. Místí si mohli zajít do kina, tělocvičny, buddhistického chrámu, šintoistické svatyně nebo dokonce i do nevěstince.

Naopak byste zde nenašli žádné dopravní prostředky, při rozloze ostrova byli místí obyvatelé všude maximálně do deseti minut. Velkou prosperitu ostrova dokazuje skutečnost, že se na něm začala na střechách v půdě dovezené z pevniny pěstovat zelenina.

Vrcholu pak místní populace dosáhla v roce 1959, kdy tu podle dostupných pramenů žilo a pracovalo 5259 lidí. Hustota osídlení tehdy dosahovala neuvěřitelných 83 476 osob na kilometr čtvereční a Hashima tak dosáhla dalšího prvenství. Hustěji obydlené místo byste na světě těžko hledali. Pro srovnání například v současnosti nejlidnatější město světa Tokio, má hustotu osídlení asi 14 700 obyvatel na kilometr čtvereční! Ale zpátky na Hashimu.

Proč se tehdy nárůst počtu obyvatel zastavil? V šedesátých letech se začaly po celé zemi uhelné doly rušit, protože uhlí ve velkém nahrazovala ropa. Mitsubishi oznámilo uzavření dolů na Hashimě v roce 1974. Ostrov byl velmi rychle opuštěn a ponechán svému osudu. Vše zůstalo tak, jako by se tam měli obyvatelé zase brzy vrátit. Nejspíš z toho důvodu se mu dostalo přízvisko Ostrov duchů.

Čas plynul, budovy chátraly a vytvořily velmi sugestivní prostředí, které v posledních letech začalo lákat turisty i filmaře. Pokud se i vy toužíte projít ostrovem duchů a je to pro vás přece jen kus cesty, vyzkoušejte Google Street View, který ostrov podrobně zdokumentoval.