Nedobytny korutanský hrad Hochosterwitz
Hochosterwitz je jedním z nejimpozantnějších a největších středověkých hradů v Rakousku a to hned z několika důvodů. Ročně ho do oblasti Korutan přijíždí obdivovat obrovské množství turistů, kteří odcházejí ohromeni nejen už samotnou přístupovou cestou, ale i jeho zachovalostí, historickými interiéry či místní kovárnou a sbírkou zbraní.
Hrad byl vybudován na dolomitové skále a první zmínka o něm pochází již z roku 860. Tehdy se král Ludvík Němec rozhodl převést část zdejších statků na salcburskou diecézi. Hrad tedy podle všeho zpočátku patřil panovníkovi a po několika stoletích, kdy spadal pod majetek šlechtického rodu Spanheimů, byl po tureckých útocích a zatížen značnými dluhy vrácen v roce 1478 do rukou císaře. Tomu však na opravu chátrajícího panství nezbývaly peníze, a tak hrad roku 1509 opět měnil majitele. Biskup z Gurku, Matthaus Lang se zasadil o opravu poškozené citadely a v roce 1541 přechází hrad pod korutanského místodržícího Christofa Khevenhüllera, který patřil k jednomu z nejvýznamnějších šlechtických rodů v Rakousku. Rod Khevenhüllerů se pak v roce 1571 stává definitivním majitelem hradu Hochosterwitz a začíná éra jeho rozkvětu a největšího významu.
Během čím dál častějších tureckých útoků a rozpínání Osmanské říše se Hochosterwitz znenadání ocitl na velmi strategickém místě. Hlavním cílem tedy nebyla jen celková rekonstrukce, ale také vybudování funkčního opevnění. Během tohoto období bylo vybudováno dnes velmi slavných 14 bran na cestě k samotnému hradu, které byly velmi propracované a promyšlené svým systémem vzájemného krytí. Učinily z hradu od té doby nedobytnou pevnost a uchránily ho před ničivými útoky. Díky tomu dnes můžeme obdivovat jeho nedotčenou krásu.
Cesta branami k hradu je přes půl kilometru dlouhá a velmi zajímavá. Postupně minete tyto brány: Fähnrichtor, Wächtertor, Nautor, Engeltor, Löwentor, Manntor , Khevenhüllertor, Landschaftstor, Reisertor, Waffentor, Mauertor, Kulmertor, Kirchentor a Brückentor. Každá je něčím specifická, některé mají střílny, jiné byly opatřeny padacími mosty a jinými důmyslnými prvky, které umožňovaly napadat nic netušící nepřátele hned několika různými způsoby. Možností střílet shora, uvězněním za padacími mřížemi, brána Kulmertor měla před vchodem otvory k lití vroucího oleje nebo smůly na nepřítele a padací zaostřený kůl. Všechny brány jsou nějak zdobeny – erby, slunečními hodinami, sochou anděla či reliéfem se lvy. Vyjdete-li až za čtrnáctou bránu, čeká vás další fortifikační prvek, tzv. Stezka bláznů. Je to velmi úzká cestička vedoucí k hlavnímu hradu z jedné strany lemovaná strmými skalisky. Místo cesty branami však můžete využít výtah, kterým se za 2 minuty dostanete až k nádvoří.
Samotný hrad ukrývá mnoho zajímavých míst jako muzeum se sbírkami zbraní, které mnohdy pocházejí z místní věhlasné kovárny. V ní vyrábí zbraně kovářská rodina Schmidbergerů přes 450 let a dodnes je dodávají švýcarské gardě do Vatikánu! Nechybí zde protestantský kostelík s obrazy Sv. Jana Nepomuckého a Nejsvětější Trojice. Jsou zde také pohřbeni členové rodu Khevenhüllerů, v jejichž držení je hrad dodnes.