Národní park Serengeti

Afrika skýtá celou řadu zajímavých míst, na které se běžný obyvatel střední Evropy příliš často nedostane. Přitom Afrika představuje nesmírně zajímavý kontinent. Pro milovníky divoké přírody je tu třeba Národní park Serengeti, který je hojně navštěvovaný a nachází se v něm nepřeberné množství různých druhů dnes již relativně vzácných živočichů.

Největší migrace zvířat na světě

Serengeti najdeme na severu Tanzanie, na východ od Viktoriina jezera. Národní park Serengeti se s klidným svědomím dá označit za jedno z nejznámějších a nejrozsáhlejších chráněných území na celém africkém kontinentu. Od roku 1981 je dokonce Národní park Serengeti zapsán na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Park se rozkládá na obrovské ploše více než 14,5 tisíce kilometrů čtverečních. Kromě překrásné krajiny mohou návštěvníci obdivovat různé druhy živočichů – pakoně, zebry, lvi, žirafy, levharty, slony, nosorožce, gepardy nebo třeba hyeny.

Jen ptáků na území parku Serengeti žije více než pět set různých druhů. Také zde je největší migrace zvířat na celém světě, k níž dochází každoročně mezi prosincem a červnem. V parku vládnou chladné noci a horké dny, takže teplotní rozdíly klidně mohou tvořit více než patnáct stupňů Celsia. Průměrné denní teploty vzduchu se v Serengeti pohybují mezi 17-21 °C. Vlhkost vzduchu je zde čtyřicetiprocentní a průměrně zde za rok spadne okolo 800 milimetrů srážek. Podnebí se zde dá označit za teplé se střídáním období sucha a dešťů. Převládají savany, na nichž se pohybují stáda dobytka.

Ohrožení od Evropanů

Oblast národního parku byla v podstatě nedotčena až do devatenáctého století, kdy dorazil kmen Masajů. Ovšem skutečný problém nastal až ve druhé polovině devatenáctého století, kdy do oblasti dorazili Evropané. Jejich lovecká aktivita zapříčinila, že oblast Serengeti musela být chráněna již od roku 1921. V roce 1951 pak byl vytvořen národní park, od něhož se v roce 1974 oddělila oblast kráteru Ngorongoro, z níž vznikl samostatný park.

Serengeti je název z řeči kmene Masajů a znamená „prérie nekonečna“ či „nekonečná prérie“. Národní park Serengeti hodně proslavil Bernhard Grzimek a jeho syn, kteří o Serengeti napsali knihu a natočili světoznámý film Serengeti nesmí zemřít, který získal Oscara.

Rozmanitá příroda

Nadmořská výška parku se pohybuje mezi 900 a 1 800 metry nad mořem. Travnaté planiny Serengeti se společně s pouští Kalahari dají označit za archetyp africké krajiny, tak jak si ho představují Evropané. Ovšem travnatá savana zabírá v Serengeti pouze jednu třetinu plochy, protože tu najdeme i zalesněné kopce, akáciové lesy či močály.

Parkem protékají řeky Mbalangeti a Grumeti, v jejichž okolí rostou další lesy. Ze savany pak vyrůstají menší žulové kopečky, které se označují jako kopje a jsou častým útočištěm lvů. Tyto kopje jsou důsledkem vulkanické aktivity. V parku však nežijí pouze velká zvířata a narazit tak můžete například na mangusty, ženetky, damany, hrabáče, luskouny, medojedy nebo třeba guerézy.

Nejsevernější část Národního parku Serengeti vytváří státní hranici mezi Tanzanií a Keňou. Kromě toho je zde i hranice mezi Serengeti a Masai Mara National Reserve. Nejvhodnější období pro pozorování šelem je mezi červnem a říjnem. Cesty jsou v Národním parku Serengeti připravené pro auto 4x4, nicméně v některých ročních obdobích se ani s tímto autem nedostanete na místo, kam chcete. V parku je přísně zakázáno vystupovat z auta, což platí v zásadě i pro ostatní africké parky.