Huaorani - nedotčený amazonský kmen

Stejně jako ubývá na Zemi nedotčených míst, stejně tak byste na prstech spočítali nekontaktované kmeny lidí žijící v nepočetných skupinkách ukryté v pralesích. Jedním z nich je amazonský indiánský kmen Huaorani, ukrytý hluboko v divoké přírodě uprostřed Ekvádoru, který žil po dlouhá léta skutečně neobjeven západní civilizací, dnes jim však jejich původní teritorium bohužel doslova mizí pod nohama vinou těžebních společností odkrývajících bohatá naleziště ropy.

Poslední kontaktovaný kmen

Až do poloviny minulého století žil indiánský kmen Huaoraniů svým po staletí stejným způsobem života kočovných lovců a sběračů, jaký známe z doby kamenné, a ve své podstatě jim nic nechybělo. Jejich počet je odhadován na 4000, nazývají se také Waorani, Waodani nebo trochu hanlivě Auca a mluví svým vlastním jazykem, který nemá nic společného s žádným jiným. K narušení jejich tradičního života došlo v roce 1956, kdy na jejich území vstoupili angličtí misionáři.

Tehdy se Huaorani rozdělili na dvě skupiny. Část z nich se rozhodla nebránit se některým výdobytkům moderní civilizace a jiné kultuře, aniž by však svůj život nějak zásadně změnili. Druhá skupina se stáhla ještě hlouběji do pralesa a netouží po žádném kontaktu. Vznikly tak velmi nepřátelské vztahy mezi oběma skupinami. Snaží se navzájem vyhýbat, bohužel občasným střetům se nelze vyvarovat a ty často končí tragicky.

Foto:kate fisher [CC BY 2.0], Wikimedia

Byl zaznamenán případ, kdy nekontaktovaná skupina napadla ženu a muže z kontaktovaného kmenu v kanoi. Jeho zabili a ji zranili oštěpem zabodnutým do stehna. Žena měla velké štěstí a právě moderní technika v podobě satelitního telefonu a z něj přivolaná pomoc jí zachránila život. Vzájemná nevraživost pramení také ze skutečnosti, že nekontaktovaní Huaorani, kterých je asi jen 200 – 300 občas potřebují oživit genofond novou krví a unášejí proto děti kontaktovaných kmenů.

Primitivní způsob života

Možná vás překvapí, že každodenní život obou skupin se v mnohém neliší. Kontaktovaní sice jsou ochotni přijímat alespoň z části novou kulturu a moderní technologie, ale jinak žijí dál stále stejným, stoletími ověřeným způsobem života. A nic na tom nemění přítomnost například satelitního telefonu. Dále kolem něj běhají s všudypřítomným oštěpem a foukačkou v ruce, i nadále jsou to lovci a sběrači, kteří bezmezně uctívají anakondu, jaguára a posvátné stromy. Kromě manioku, který má velmi vysoký podíl škrobu a obsahuje i bílkoviny, nepěstují vůbec nic.

Sbírají a loví, co jim džungle nabízí. Cílem jejich výprav za potravou jsou zejména opice. Loví je starým prověřeným způsobem, tedy otrávenými šipkami vystřelenými z foukačky a evolučně jsou k jejich lovu velmi dobře přizpůsobeni nápadně plochými nohami, které Huaoraniům ulehčují šplhání po stromech. Oštěp používají primárně k boji. Občas si pochutnají na pekari podobnému našim divokým prasatům či tukanech. Na lov se většinou vydávají muži, ale ani ženám není tato činnost zapovězena. Ačkoli je jejich společnost patriarchální, ženy se těší vcelku rovnoprávnému postavení.

Foto:Kleverenrique [CC BY-SA 3.0], Wikimedia

Posvátná anakonda

Lidé kmene Huaorani jsou známí také pro unikátní lov anakond. A ne jen tak ledajakých, ale obrovských, až pětimetrových hadů, kteří mají neuvěřitelnou sílu a běžně by člověka, který by se k nim přiblížil, v mžiku zabili a sežrali. Huaorani je ale neloví pro maso. Anakonda je pro ně posvátné zvíře, symbol silné a tajuplné matky pralesa, její lov je symbolem odvahy a síly a vždy končí propuštěním lapeného zvířete. Neméně posvátným zvířetem je jaguár a pralesní stromy jsou posvátné, jeden je vždy tím nejposvátnějším a funguje jako jakýsi oltář.  

Šaman - léčitel

V čele každé skupiny najdeme jakéhosi náčelníka, jimi nazývaného hlavní bojovník. Nad všemi skupinami však bdí jediná autorita, která všechny skupiny stmeluje, a lidé k němu bezmezně vzhlížejí. Je to šaman. Příslušníci kmenu si k němu chodí pro rady, je to hlavní léčitel znalý všech léčivých i jedovatých rostlin v pralese. Současný šaman je již na místní poměry velmi starý, odhadem 70, možná 80 let. Při místní úmrtnosti kolem 50 let se jedná o skutečně úctyhodný věk. Lidé věnují velkou péči vybíráním jeho nástupce, který se pečlivě připravuje na převzetí této funkce.

Ropa na prvním místě

Největším problémem těchto lidí nejsou občasné návštěvy turistů, jak by se mohlo zdát. Kontaktované kmeny je naopak většinou vítají velmi přátelským způsobem, pokud se k nim turisté chovají s respektem. Koho jsou však schopni zabít, jsou dřevorubci a těžaři, kteří se na jejich území pomalu přibližují, aby vytěžili obrovské zásoby ropy, které se zde nacházejí. Huaorani věří, že dokud jsou tam turisté, nedovolí ekvádorská vláda těžařským společnostem postoupit až na jejich území. Snad budou jejich domněnky správné.