Exotika na českých stráních

Za pozoruhodnými zvířaty nemusíte jezdit až do ZOO a platit přitom drahé vstupné. Mnohá z nich jsou k vidění i u nás, ve volné přírodě. Stačí vědět, kde je hledat. Chcete vidět na vlastní oči sladkovodní medúzku nebo se nechat vyděsit sklípkánkem, který jakoby z oka vypadl svému asijskému příbuznému?

Naši předkové se mohli na svých cestách setkat s mnohem rozmanitějšími druhy zvířat než my dnes. Mamuti srstnatí už bohužel vyhynuli, ale stále ještě zbylo mnoho druhů, které v malých populacích na našem území stále přežívají. Obvykle jde o tzv. glaciální relikty – organismy, které se  shodou náhod udržely na svých stanovištích i po ústupu doby ledové. Jiné sem byly jednoduše zavlečeny.

Sladkovodní medúzka až z Ameriky

Rostlinu zvanou vodní mor kanadský pravděpodobně znáte. Ale s tímto úporným zanašečem vodních koryt se k nám z Ameriky dostala pravděpodobně ještě jiná potvůrka. Medúzka sladkovodní (Craspedacusta sowerbyi) úplně původně pochází z Asie ale dokáže být značně přizpůsobivá. K zastižení je ve dvou stádiích. Polyp dorůstající dvou milimetrů unikne pozornosti docela snadno. Je průsvitný a zjevem se podobá spíše nezmarovi. Bývá přichycený ke vhodné skále a lapá svými chapadly okolní mikroorganismy.

Medúzka sladkovodní

Jestliže se teplota vody vyšplhá na delší dobu přes 20°C, vyroste z polypa asi dvoucentimetrová medúzka. Ta se hledá už o něco lépe. Medúzky i polypi jsou k zastižení například u pilířů pražských mostů nebo v zatopeném lomu ve Výklekách na Přerovsku. Vaše pátrání bude pravděpodobně nejúspěšnější v teplých prázdninových měsících.

Želvy v našich rybnících

Ještě ve středověku byly želvy poměrně běžné. Mniši je využívali jako postní jídlo a z jejich krunýřů se vyráběly zajímavé šperky. Vlivem vysušování bažin a mokřadů však došlo k jejich téměř úplnému vyhubení. Domácím druhem v našich končinách je želva bahenní (Emys orbicularis). Dnes její původní populace přežívá pravděpodobně jen v na soutoku Moravy a Dyje. K vidění jsou ovšem želvy bahenní původem z Rumunska. Nejlépe se jim daří v lokalitě Betlém u Věstonické nádrže. Želva bahenní má nenápadný hnědý krunýř s hnědými skvrnkami.

Želva bahenní

Častěji můžeme u nás pozorovat nepůvodní želvu nádhernou. Jde obvykle o jedince uniklé ze soukromých chovů nebo záměrně vypuštěné do přírody ve chvíli, kdy se o ně původní majitel odmítl strat. Želva nádherná (Trachemys scripta) pochází původně z Ameriky, ale vlivem člověka byla zavlečena na všechny kontinenty kromě Antarktidy. Dokáže přežít i ve velmi nepříznivých podmínkách. Její krunýř je zespodu žlutě ohraničený a často chovaný poddruh Trachemys scripta elegans prozradí navíc červené skvrny po stranách hlavy.

Štíři na slapské přehradě

Znáte to rčení, že na svatého Jiří vylézají hadi a štíři? Hadi u nás možná, ale štíra aby pohledal. A přitom stačí zajet na Slapskou přehradu. Původně zde žila opravdu bohatá populace štíra kýlnatého (Euscorpius carpathicus), kterou ale zničila necitlivá výstavba hotelu. Poslední štíři tu byli objeveni v roce 1988 a mělo se za to, že byli zcela vyhubeni. Nálezy z nedávných let však dokazují, že se tak naštěstí nestalo. Štír kýlnatý může být dlouhý až 4 centimetry a člověku není smrtelně nebezpečný. Živí se malými bezobratlými živočichy.

Štír kýlnatý

Kudlanka nábožná na Pálavě

Původně se u nás kudlanka nábožná (Mantys religiosa) vyskytovala jen na jižní Moravě v Národní parku Poddyjí, ale dnes se vlivem stále se oteplujícího klimatu šíří i dále na sever. Poměrně běžně ji lze zastihnout na stepních lokalitách Pálavy, ale pozorována byla už i na Ostravsku a v Podhůří Jeseníků. Kudlanka nábožná je poměrně nápadná díky své zelené barvě a velikosti okolo 5-8 centimetrů (samičky). Obvykle posedává v nízkém podrostu nebo na větvičkách keřů s předníma nohama vztyčenýma do vzduchu. Výpad na kořist je rychlý a efektní. Člověku není nebezpečná a můžete ji opatrně vzít i do ruky.

Kudlanka nábožná

Sklípkánků u nás najdete více

Ne, arachnofobici se vůbec nemusí bát, i když tvorové, které vám chceme představit, se skutečným sklípkanům velmi podobají. Jsou ale mnohem menší (okolo 3 centimetrů) a svůj čas nejraději tráví v hlubokých podzemních norách. U nás žijí celkem tři druhy sklípkánků. Sklípkánek černý (Atypus piceus), sklípkánek hnědý (Atypus affinis) a sklípkánek pontický (Atypus muralis). Právě na toho posledního můžete s trochou štěstí narazit na teplých stráních v okolí Prahy, typicky v Prokopském údolí nebo u Karlštejna. Pro svá pozorování si vyberte teplé dny začínajícího léta. Tehdy se totiž sklípkánci vydávají na námluvy. I tak jsou ale hodně plaší a budete se muset obrnit velkou dávkou trpělivosti. 

Sklípkánek černý