Alhambra

Kousek arabského světa na křesťanské půdě. Jakkoli to zní v kontextu dnešní doby podivně, jde o jedno z nejkrásnějších míst na světě, o unikátní architektonickou památku, která kandidovala na novodobý div světa.

Ohromující komplex se zahradami a skvěle dochovanými architektonickými prvky byl budován po dlouhých šest set let a jeho jedinečnost tkví v tom, že zde v těsné blízkosti úžasných islámských paláců došlo následně k výstavbě křesťanského kláštera a renesančního paláce, které však nádheru maurské architektury nikdy nepřekonaly. A kde jinde mohlo dojít k takovému nevšednímu střetu než ve Španělsku, které bylo od 8. století až do roku 1492, kdy byla dobytím Granady završena reconquista, pod muslimskou nadvládou. A právě v Granadě, na úpatí pohoří Sierra Nevada, začala s výstavbou paláce dynastie Nasrovců, která zde vládla od roku 1237.

Původní pevnost Alcazaba pochází už z 11. století a je ukázkou tehdejšího vrcholného vojenského stavitelství. Nechyběly v ní stříleny, bašty i padací mříže. Byla postavena na izolovaném a strmém výběžku, ale dochovaly se z ní jen hradby, věže, příbytky vojáků, zbytky lázní a některé masivní vnější stěny. Nejvyšší věží je Torre de la Vela a je z ní nádherný výhled do okolí, jak do centra Granady, tak na pohoří Sierra Nevada. Součástí komplexu je i letní sídlo, letohrádek Generalife, ale tím nejhlavnějším, nejvěhlasnějším a nejkrásnějším jsou dva paláce násrovských sultánů ze 14. století. Konkrétně Júsufa I., který se zasloužil o stavbu Myrtového nádvoří, a Muhammada V., jenž nechal vybudovat Lví nádvoří, symbol Alhambry. Ani Myrtové nádvoří však není místem, které by mělo unikat pozornosti. Úctyhodný prostor 42 metrů dlouhý a 22 metrů široký se pyšní velkou vodní nádrží s mramorovým obložením, zlatými rybkami a všudypřítomnými myrtami. Nejvěhlasnější je však Lví dvůr, Patio de los Leones.

Myrtové nádvoří

Lví nádvoří je dlouhé 35 metrů a 20 metrů má do šíře. Je obklopeno nízkým ochozem na neuvěřitelných 124 bílých mramorových sloupech. Celý prostor má důmyslně vytvořené stěny, podloubí je z bílého mramoru a pilíře, oblouky a sloupoví zdobí dekorativní listoví a další ozdobné prvky. Na každém z oblouků je velká čtvercová plocha arabesek, při pohledu nad pilíře se vám zatají dech nad filigránskými ornamenty, které v sobě skrývají velké množství jak náboženské tak kulturní symboliky. Nádvoří je pokryto barevnými dlaždicemi a uprostřed stojí unikátní alabastrová Lví fontána v podobě mísy, kterou podpírá dvanáct lvů z bílého mramoru. Původně sloužily sochy jako hodiny, voda totiž proudila každou hodinu z jiného lva. Lvi zároveň reprezentovali 12 národů Izraele. Po reconquistě však zvědaví křesťané hodiny rozebrali, aby zjistili, jak fungují, ale nikdo už je nikdy nedal dohromady. Samotná fontána však funguje a to velmi rafinovaně. Je totiž propojena s dalšími čtyřmi fontánami v komplexu a díky tomuto systému nestoupne teplota v paláci na více než 22 °C.

Nádvoří Lvů

Lví fontána

Jedním z mnoha dalších pokladů Alhambry je Sala de los Abencerrajes, tedy ložnice sultána. Podle pověsti v ní nechal usmrtit 36 pánů z rodu Abencerrejců, což má dokládat rudá skvrna ve spárech dlažby na podlaze. Spíše než na podlahu je v tomto sále radno pozvednout zrak ke stropu. Pohled je to skutečně úchvatný. Kupole je bohatě zdobená štukováním ve tvaru osmicípé hvězdy a vypadá jako by z ní visely dolů desítky krápníků.

Ložnice sultána

Po dobytí Granady a navrácení křesťanský na Pyrenejský poloostrov nechal časem španělský král Karel V. přistavět v těsné blízkosti násrovských paláců renesanční palác, klášter a kostel. Palác, ve kterém Karel nakonec nikdy nebydlel, měl symbolizovat vítězství křesťanství nad islámem. Proto je s podivem a španělskému králi ke cti, že islámskou architekturu nijak nepoškodil. Až Napoleon se při svých taženích rozhodl muslimské paláce zničit, ale naštěstí se mu to nepodařilo. Ačkoli se jedná o nádherné renesanční architektonické památky, v přímém srovnání působí vedle ladného lehkého stylu islámských tvůrců poněkud těžkopádně a jaksi nepatřičně. Dnes v paláci Karla V. sídlí Muzeum umění a Muzeum Alhambry.

A proč se Alhambra jmenuje Alhambra? Zajímavé je, že vysvětlení je hned několik. V arabštině znamená toto slovo Červený hrad, což by mohlo poukazovat na barvu vnějších zdí postavených ze sluncem vypálených cihel ze štěrku a jílu. Existují však důkazy, že z počátku byly veškeré paláce i zdivo opevnění byly natřeny bílou barvou, aby Alhambra zářila a zprostředkovávala pocit moci. Někteří proto přisuzují název záři pochodní, za nichž se stavělo po nocích. Jiné vysvětlení poskytuje samotný zakladatel paláce, či přesněji jeho jméno - Muhammad I. neboli Ibn Al Ahmar. Lingvisticky by se mohlo jednat o ženský tvar tohoto jména.

Ať už je původ jména tohoto jedinečného místa jakýkoliv, jeho výjimečnost byla oceněna v roce 1870 prohlášením celého areálu za národní památku a o čtrnáct let později byla v Buenos Aires zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Je to místo, kde se psaly dějiny, místo, kde se střetávaly kultury i náboženství. Poslední sultán Granady, Boabdil, údajně při vyhnání španělskými conquistadory plakal. Jeho matka mu však řekla: „Neplač jako žena pro to, co jsi nedokázal ubránit jako muž“.