Veřejová skála na Blaníku

Veřejová skála na Blaníku

Zatímco horu Blaník zná i ten, kdo se o historii a české pověsti příliš nezajímá, Veřejová skála už tolik známým pojmem není, ačkoli je se samotným Blaníkem velmi silně spjatá. Právě ona je totiž branou do legendami opředené hory a skrze ni vyrazí vojsko blanických rytířů do boje, až bude českým zemím nejhůře. 

Hora Blaník poutá pozornost obyvatel českých zemí již od starověku. V 5. století p. l. n. zde stálo s největší pravděpodobností keltské hradiště, přesněji oppidum, kruhového tvaru se dvěma řadami kamenných valů. Jejich pozůstatky se na hoře dochovaly dodnes. Ani po zániku halštatské kultury nebyl Blaník opuštěn, ale nejspíše na jeho vrcholu stál dřevěný hrad, o jehož existenci však vzhledem k materiálu nemáme příliš přesvědčivé důkazy. Každopádně už od roku 1404 můžeme s určitostí datovat počátek poutí na toto mystické místo. Proč však zrovna tato hora byla terčem tak velkého zájmu je tak trochu záhadou. A proč se zrovna o ní vypráví tolik zvláštních historek?

Author: Ivan Rozkošný, license: CC-BY-SA-3.0, zdroj: Wikimedia Commons

Blaník byl i se svým menším bratrem velmi ceněn už Kelty, kteří hoře s největší pravděpodobností dali jméno. To zřejmě vychází z keltského Blaniak. S pověstí o vojsku, které v hoře a spí a vyrazí do boje pod vedením svatého Václava až bude českým zemím nejhůře, přišel nejdřív sedlák Mikuláš z Vlásenice u Pelhřimova. Pravdou však zůstává, že podobné pověsti o vojsku bojovníků spících v nitru hory, odkud vyjedou na pomoc svému lidu, je rozšířena v celém keltském světě, takže prapůvod lze připsat právě jim. K Blaníku a k domnělému vstupu do jeho nitra se však pojí celá řada podivných příhod.

Veřejová skála se nachází na úpatí hory a je považována nejen za vchod do nitra hory, ale také za bránu do jiné dimenze. Vypráví se, že se v její blízkosti jednou ocitla dívka, kterou neznámý muž požádal, aby šla do hory uklidit. Dívka tedy šla a uvnitř v úžasu spatřila mohutné klenuté stropy, ustájené koně a pospávající vojáky. Poklidila, jak slíbila, a skálou opět vyšla z hory ven. Při návratu do vesnice se k ní seběhli lidé a ptali se jí, kde celou dobu byla. Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že zatímco v hoře strávila sotva pár hodin, venku uplynul celý rok. Dívka prý za tři dny zemřela. Od těch dob se vypráví, že v Blaníku běží čas mnohem rychleji a den tady, znamená rok uvnitř hory. Jiná povídačka vypráví o kováři, kterým měl v Blaníku okovat koně a jako odměnu dostal pytel smetí, který však měl otevřít až doma. Kovář pytel vysypal nedočkavě hned, jak vystoupil ze skály, našel však jen hromadu smetí. Doma, kde ho již rok oplakávali jako nezvěstného, našel na dně pytle tři zlaťáky. Rychle se ke skále vrátil, ale našel jen smetí. Mezi místními obyvateli také koluje historka o dvou dětech, které se ztratily v blízkosti Blaníku a několik dní byly nezvěstné. Když se vrátily domů, vylíčily ustaraným rodičům, že se najednou ocitly v podzemí, kde si hrály se skřítky a vílami. I ony měly dojem, že byly venku pár hodin. Jistá služebná z Louňovic zase tvrdila, že když se chtěla u Blaníka napít ze studánky, jakmile se přiblížila k hladině, uviděla pluky rytířů. Všeho nechala, utekla, a když se druhý den na místo vrátila, našla v nůši peníze. Podobných svědectví bychom napočítali mnohem více, otázkou zůstává, nakolik jsou pravdivá. V jeden čas se historky množily takovým tempem, že katolická církev neváhala zasáhnout a zakázala nejen šíření těchto příběhů, ale také jakékoli pátrání po anomáliích v okolí Blaníku a Veřejové skály. A bez pozornosti by neměla být ani skutečnost, že se o Blaník zajímali také nacisti, kteří jak známo usilovně hledali vstup do bájné podzemní říše Agarthy. Měli snad za to, že by touto branou mohla být Veřejová skála?

Author: Juan de Vojníkov, license: CC-BY-SA-3.0, zdroj: Wikimedia Commons

Možné souvislosti se záhadami kolem Blaníku by bylo možno hledat v nejasném původu celé České kotliny. Ačkoli se geologové dlouhou dobu domnívali, že vznikla vyvrásněním, později se objevily dohady, že se může jednat o kráter. Při pohledu z výšky je skutečně velmi zřetelně vidět kruhovitý útvar lemovaný dokola pohořími. Možným vznikem v důsledku pádu velkého meteoritu se zabývali odborníci po celém světě. Od teorie impaktního kráteru byl jen krůček k možnosti, že se jedná o kráter sopečného původu, který by byl největší na světě a částečně by vysvětloval elektromagnetické anomálie, které byly v oblasti Blaníku a Veřejové skály zaznamenány. Milovníci alternativních teorií a záhad se myšlenky o sopečném původu Čech s chutí chytili. Hlubinná energie prý dává lidem žijícím v jejím dosahu velkou duchovní sílu a mnohé národy dodnes považují sopky za sídla mocných bytostí. V místech kde tato energie vyvěrá na povrch, údajně lidé získávali vhled do tajemství života a věcí budoucích. Je to i případ České kotliny? Je snad tato energie důvodem, proč žádná okupace našich zemí neměla dlouhého trvání, ačkoli se o ni mnozí pokoušeli?