Makak červenolící – japonská sněžná opice

Makak červenolící – japonská sněžná opice

Makak červenolící je zajímavé stvoření žijící v Japonsku, kde se mu přezdívá japonská sněžná opice, a to ze zcela zjevných důvodů. Jedná se totiž o nejseverněji žijícího primáta, kromě člověka samotného, který hravě přežívá i ve velkých mrazech a sněhu, navíc vypadá, že si takové prostředí dokáže dokonce i užít. Už jste někdy viděli opici, jak se rochní v termálním jezírku?

Makakové červenolící jsou do chladného počasí náležitě vybaveni. Velmi hustá rezavohnědá srst dokonale izoluje. Jejich velice specifický vzhled určuje červená hlava a uši, dlouhé licousy a bradka. Rádi se krmí sladkými bramborami, bambusem, různými plody, hmyzem a trávou a neváhají se pro nějakou tu dobrotu prohrabat až 1,5 metru silnou vrstvou sněhu. A jelikož milují vodu, nevzdávají se jí ani v mrazivých dnech a chodí se ohřát do termálních pramenů.


Údajně to odkoukali od lidí, stejně jako mnoho dalších dovedností. Makakové jsou velmi vynalézaví a bystří, na co nepřijdou sami, to si osvojí od lidí. Turisté, kteří se k jejich pozorování hojně sjíždějí, je pak mohou vidět, jak si hrají ve vodě s kamínky, omývají si potravu od písku, tradičně si prohrabávají srst či se vyhřívají na kamenech kolem jezírek.

Na omývání potravy prý přišla samice Imo v roce 1953. Do té doby si makakové otírali brambory a jinou potravu od písku tlapkami, což bylo zdlouhavé a nepříliš efektivní. Imo bramboru pohozenou vědci, kteří je zrovna pozorovali, omyla ve vodě a zanedlouho to začali dělat téměř všichni členové její skupiny.

Jak je tedy zřejmé, makakové červenolící jsou velmi společenskými tvory, není proto divu že žijí ve velkých tlupách, ovšem s velmi přísným hierarchickým uspořádáním, v jehož čele stojí samozřejmě nejsilnější alfa samec. Makakové jsou z našeho pohledu značně promiskuitní, v době páření střídají partnery a nepohrdnou ani partnerem stejného pohlaví. Samice pak rodí výhradně jedno mládě, které je na matce závislé celé dva roky.

Makakové červenolící se stali cílem turistů navštěvujícím Japonsko teprve nedávno, po olympijských hrách v Naganu v roce 1998. Tehdy si početní návštěvníci her všimli pozoruhodných opic koupajících se v termálních pramenech a proslavili je po celém světě. Přitom slavnými se stali již v 17. století. Podle všeho byli předlohou slavné řezby tří opic v šintoistické svatyni Nikkó Tóšógú.

Tři opice zvané Nevidím, neslyším, nemluvím, vyjadřují moudrou buddhistickou myšlenku vyzívající k tomu, abychom nepomlouvali, nestrkali nos do cizích věcí a nečinili jiným příkoří.