Tragická smrt krásné císařovny Sissi

Císařovna Alžběta Bavorská byla manželkou císaře Františka Josefa I. a přezdívalo se jí Sissi. Dodnes je považována za jednu z nejkrásnějších žen císařů slavné monarchie. Ovšem její úmrtí patří k tragickým příběhům dějin.

Přepadení na cestě k parníku

V sobotu 10. září 1898 měla manželka rakouského císař nabitý program. V 13:40 měla odjet do Montreux lodí spolu se svou společnicí Irmou Sztárayovou. Cestou k parníku k ženám přiběhl tmavovlasý muž s ježatým knírem. Ženy zastavily, aby mohl muž projít, ale muž skočil před Sztárayovou a se zdviženou pravou ruku se otočil k Alžbětě. Podíval se pod slunečník a poté čímsi máchl rukou.

Sissi posléze upadla na záda, praštila se do hlavy, ale množství jejích vlasů pád zmírnilo. Všechno proběhlo natolik rychle, že nikdo ze zúčastněných vlastně ani netušil, co se přesně stalo. Udýchaná a zarudlá Sissi vstala a řekla, že jí nic není, jen se poděsila. Zeptala se ještě Sztárayové, co ten člověk chtěl. Následně obě dámy vykračovaly směrem k přístavnímu můstku. Po chvíli Alžběta prohlásila, že jí trochu bolí v hrudníku. I přesto došla až na parník, kde se zhroutila a byla uložena na lavici.

Zranění bylo smrtelné

Všichni předpokládali, že omdlela kvůli předchozímu leknutí. Hraběnka Sztárayová chtěla namasírovat Alžbětinu hruď, ale uviděla něco naprosto nečekaného – nahnědlou skvrnu velikosti mince nad levým prsem a trochu zaschlé krve. Hraběnka spustila poplach a loď se vrátila zpět k pevnině. Alžběta byla odnesena zpět do hotelu, kde ještě na posteli chroptěla, nicméně ani jeden ze dvou povolaných lékařů jí již nemohl pomoci, takže císařovna Sissi zemřela. Zvláštně působí, že Alžběta si své smrtelné zranění ani neuvědomila a mohla pokračovat v chůzi. To bylo vysvětleno tím, že šlo o nepatrnou ránu, která sice přesně zasáhla srdce, ale krev tekla pouze velice pomalu do osrdečníku, a proto i srdeční činnost utichla pomalu. Z těla vytekla jen jediná kapka krve.

Vražda pilníkem

Pachatel vraždy se sice snažil zmizet z místa činu, ale zadrželi ho kolemjdoucí, kteří ho odvlekli na policii. Tam se zjistilo, že zločincem je pětadvacetiletý anarchista Luigi Lucheni, který byl na svůj čin hrdý a vůbec nezapíral. Svůj čin obhajoval tvrzením: „Jíst smí jen ten, kdo pracuje!“. Jako vražednou zbraň zvolil pilník, který vybrousil do trojbokého ostří.

Původním cílem měl být princ Henry Orleánský, který však nepřijel, takže volba padla na Alžbětu. Za svůj zločin byl Lucheni odsouzen k doživotí, protože trest smrti byl v Ženevském kantonu zrušen. V únoru 1900 se Lucheni pokusil o sebevraždu za pomoci otvíráku na konzervy, což se mu nevydařilo. Druhý pokus mu však již vyšel – v roce 1910 se oběsil ve své cele.

Určitě není bez zajímavosti, že Lucheni zavraždil ženu, která o život již v zásadě nikterak valný zájem neměla a toužila po smrti, takže Lucheni jí vlastně prokázal cennou službu. Navíc se Alžběta považovala za republikánku a zpochybňovala monarchii jako státní formu. Alžběta stárla a s tím se neuměla smířit. Raději, než aby musela plnit dvorské povinnosti, cestovala po světě a utrácela manželovy peníze. Už po svatbě v roce 1854 jí trápily deprese.