Polární badatel Ernest Henry Shackleton

Polárníků zná historie hned několik. K nejznámějším samozřejmě patří Roald Amundsen, ale ani Ernest Henry Shackleton by neměl zůstat bez povšimnutí, protože jeho životní příběh je také zajímavý.

Za zásluhy získal šlechtický titul

Ernest Henry Shackleton se narodil 15. února 1874 v hrabství Kildare v Irsku. Shackleton se jako důstojník obchodního loďstva účastnil jihopolární výpravy v letech 1901-1903. Této výpravě velel další slovutný polárník – Robert Falcon Scott. Ernest Henry Shackleton bohužel během výpravy poměrně těžce onemocněl kurdějemi a v budoucnu již se Scottem nespolupracoval, ale stali se z nich spíše konkurenti, kteří zápolili o první místo v závodě o dosažení jižního pólu.

Ir spojoval cestu k jižnímu pólu s možná až nereálnými projekty, jež mu následně měly vynést více peněz a světovou slávu. Roku 1907 se Shackleton vydal s lodí Nimrod do Antarktidy a na konci října 1908 vyrazil s dalšími třemi průvodci přes Rossův šelfový led k jihu. Poníci táhnoucí saně nevydrželi třeskutou polární zimu a zahynuli. Místo poníků byli do popruhů zapřaženi britští polárníci, kteří si ve sněhové vánici razili cestu krok za krokem, nicméně 9. ledna 1909 byli vyčerpaní polárníci donuceni se vrátit. Za zásluhy během vedení britské antarktické expedice v letech 1907-1909 byl povýšen do šlechtického stavu, takže se mohl honosit titulem Sir.

Královská transantarktická výprava

Jižního pólu jako první nedosáhl ani Shackleton, ani Scott, ale oba předběhl norský polárník Roald Amundsen. Ten stanul na jižním pólu 14. prosince 1911 – čtyři týdny před Scottem, který na zpáteční cestě spolu se svojí výpravou zahynul. Shackleton vzhledem k dobytí pólu změnil plány a rozhodl se přejít Antarktidou napříč. Výprava dostala název Královská transantarktická expedice a probíhala mezi lety 1914-1916. Shackleton si pořídil loď Endurance a 1. srpna 1914 vyplul z hlavního města Velké Británie, aby jeho nová loď zakotvila na počátku listopadu v Jižní Georgii.

Z Jižní Georgie Endurance zamířila do Weddellova moře, nicméně v noci na 25. ledna uvízla v ledu. Druhá Shackletonova loď Aurora vysadila pomocnou výpravu v McMurdově zátoce. Aurora zamrzla a vítr ji zahnal na sever, takže teprve v březnu roku 1916 mohla vyplout na Nový Zéland. Ovšem příroda Shackletonovi nedovolila, aby se dal na plánovaný přechod Antarktidy a musel přezimovat na lodi u pobřeží. Jak přicházelo oteplení, zvyšoval se tlak ledu a 24. října 1915 musela posádka svou loď opustit. Endurance se následně 21. listopadu potopila.

Trosečníci z lodi hledali záchranu na širém moři a zachytili se až na malém ostrůvku Elephant. Po 497 dnech se Shackletonovi muži dostali na pevnou zemi, nicméně to bylo stovky kilometrů od nejbližších obydlených končin. Shackleton s hrstkou mužů překonal pohoří, které dosahuje dvoutisícových výšek, načež se dostal do velrybářské stanice na protilehlé straně ostrova. Polárníci uvěznění na osamělém ostrůvku mezitím ztráceli naději, ale Shackleton se vrátil na chilské lodi Yelcho a zachránil všech 22 zbylých trosečníků.

Sir Ernest Henry Shackleton vyplul na poslední výpravu do oblastí kolem jižního pólu v prosinci 1921. Chtěl mapovat oblast od Enderbyovy ke Coatesově zemi společně s řadou antarktických ostrovů. Ovšem brzy po příjezdu na Jižní Georgii onemocněl, aby nakonec zemřel na infarkt 5. ledna 1922. Výprava pokračovala i bez Shackletona a nakonec dokázala získat mnoho výsledků, jež obohatily oceánografický výzkum.