Romantická zřícenina hradu Lukov
Zříceniny hradů často vypadají zajímavě a hovoří se o nich jako o romantických místech. To platí i o zřícenině hradu Lukov. Hrad Lukov je přitom úzce spojen s historií zámku Lešná, který se nachází v areálu zlínské zoologické zahrady.
První zmínky ze 13. století
Hrad Lukov se nacházel v překrásné přírodě Hostýnských hor. V současné době se o provoz hradní zříceniny a její postupnou památkovou obnovu stará Spolek přátel hradu Lukova. Počátky hradu spadají až do první třetiny třináctého století. Právě z té doby pochází fragmenty kamenných prvků, jež dokládají působení kameníků význačné velehradské stavební huti. Hrad byl v držení královské koruny, ale na začátku čtrnáctého století už ho získal do držení rod Šternberků.
O vlastnictví Šternberků svědčí zmínka z roku 1332, nicméně již o rok později se hrad vrátil do rukou panovníka, jak je psáno v životopise Karla IV. Ale ani Karel hrad neměl dlouho a v roce 1342 už Lukov opět patřil Šternberkům, kteří ho vlastnili téměř dvě stovky let. Koncem čtrnáctého století je zmiňována existence hradního kostela svatého Jana, kde se uchovávaly ostatky Sv. Kříže.
Albrecht z Valdštejna
Během česko-uherských válek byl Lukov dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Veliké poškození hradního opevnění nejspíše vedlo k výrazné přestavbě a rozšíření hradu. Ve stejné době asi vzniknul i tzv. dolní hrad se Svatojánskou věží. Roku 1511 však Šternberkové prodali celé panství Kunštátům. Zřejmě nejvýznamnějším držitelem hradu z onoho rodu byl Jan Kuna z Kunštátu, který byl moravským zemským hejtmanem.
Po Kunštátech se v roce 1548 do držení hradu dostali Nekšové z Landeka. Za doby držení hradu tímto rodem došlo k velké renesanční přestavbě a adaptaci na pohodlnější život. Během panování Nekšů z Landeka se jejich panství náležitě rozrostlo a zbohatlo. Poslední dědičkou rodu se stala Lukrecie, jež si za muže vzala ctižádostivého šlechtice jménem Albrecht z Valdštejna, jemuž po její smrti v roce 1614 spadl do klína poměrně velký majetek.
Rakouská šlechta hrad opustila
Roku 1619 však byl hrad Albrechtu z Valdštejna zkonfiskován moravskou direktorskou vládou. Ovšem po bitvě na Bílé Hoře se hrad Lukov vrátil do moci Albrechta z Valdštejna, který se panství rychle zbavil a získal Frýdlant. Lukov se během třicetileté války stal hned několikrát centrem povstání místních proti Habsburkům. Na jaře 1642 však vpadli na Moravu Švédové a obsadili Olomouc. Následně získali bez boje i hrad Lukov, kde měli skoro tři měsíce posádku. Když švédská vojska odcházela, vyrabovala ho a zapálila.
Hrad v té době drželi Minkvicové z Minkvicburku, ale ti bojovali s velkými dluhy. Od zadluženého rodu získal panství Jan Josef z Rottalu, ale ten ho posléze prodal Seilernům. Ti se však jakožto rakouská šlechta na lukovském panství nevyskytovali a hrad kvůli tomu ztrácel na významu. Koncem osmnáctého století byl Lukov opuštěn, a dokonce se stal zdrojem levného stavebního materiálu.
Pokusy o záchranu hradu se poprvé objevily v první půlce dvacátého století. Od roku 1983 navíc probíhá nepřetržitý archeologický výzkum. V roce 1987 začala postupná památková obnova, na čemž se podílí Spolek přátel hradu Lukova a Hnutí Brontosaurus. Hrad se v posledních letech proměnil ze zanedbané zříceniny v turisty poměrně často vyhledávaný cíl.