Pražský Tančící dům

Praha skýtá celou řadu zajímavých historických památek. Jednu z nejzajímavějších novodobých památek představuje Tančící dům, který byl dokončen až v devadesátých letech dvacátého století. Jedná se o výraznou budovu moderní architektury, kterou rozhodně nelze jen tak přehlédnout. Každoročně se u Tančícího domu zastaví velké množství turistů ze zemí celého světa.

Fred Astair a Ginger Rogersová

Tančící dům je znám také pod pojmenováním Ginger a Fred podle slavného tanečního páru. Původní oficiální název zněl Nationale Nederlanden Building. Budovu najdeme v Praze na pravém břehu řeky Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenování Tančící dům vychází z tvaru dvou nárožních věží, jež byly inspirovány slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tančící dům navrhl český architekt chorvatského původu Vlado Milunić spolu s americko-kanadským architektem Frankem Gehrym.

Interiéry kanceláří investora byly částečně svěřeny do rukou britské architekty českého původu Evy Jiřičné. Koncem roku 2013 budova změnila majitele, když ji za více než 13 milionů eur koupila Pražská správa nemovitostí, kterou vlastní realitní magnát Václav Skála. Nový vlastník v budově nechá kanceláře, ale zvažuje využití části budovy pro nekomerční účely. Hlavními nájemníky kancelářských prostor jsou v současnosti společnosti Accenture a CBRE Global Investors.

Na místě vybombardovaného domu

Na místě, kde dnes stojí Tančící dům, původně stál činžovní dům, který však byl v roce 1945 zničen zásahem americké pumy při bombardování našeho hlavního města. V roce 1963 pak bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, nicméně až do devadesátých let na místě proluka zůstala. Na počátku devadesátých let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić společně s Václavem Havlem, jenž bydlel ve vedlejším domě. Původní myšlenka předpokládala stavbu domu s knihovnou, kavárnou a divadlem, nicméně pro tento záměr se nenašel žádný dostatečně movitý investor.

Již v raných námětech Milunić počítal s tím, že stavba se bude vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. K projektu byl přizván i Frank Gehry, který údajně nabídku přijal proto, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli“. V roce 1992 pozemek zakoupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden. Základní kámen nové budovy byl položen v září 1994. Provoz budovy pak začal 20. června 1996.

Mnohými odborníky oceňován

Stavba je založena na železobetonové desce, která je podporovaná soustavou vrtaných pilot. Na konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů. Průčelí budovy tvoří dvojice věží, jež připomínají taneční pár. Na vrcholu věže zvané Fred se nachází kopule s konstrukcí z trubek, jež je pokrytá nerezovou síťovinou – hlava medúzy. Tančící dům má celkem devět pater, přičemž místnosti jsou nesymetrické a stěny jsou šikmé.

Dnes v budově najdeme kanceláře, restauraci, kavárnu a konferenční středisko. Tančící dům se označuje za první pražskou porevoluční stavbu špičkových světových architektů a také za jeden ze symbolů města nebo za magnet na turisty. V roce 1996 získal Tančící dům nejvyšší ocenění v kategorii designu v anketě významného amerického časopisu Time. V českém časopisu Architekt se pak stavba dostala mezi pět nejvýznamnějších českých staveb devadesátých let.

Stavba ve své době rozpoutala vášnivou veřejnou diskuzi o architektuře v Praze. Zastánci označovali budovu za moderní architekturu, jaký v Praze doposud chyběla, zatímco odpůrci argumentovali faktem, že se podobná stavba do historické Prahy příliš nehodí a narušuje městské panorama.